Donovan

Donovan
Donovan
	Donovan (2007)
Základní informace
Rodné jméno	Donovan Phillips Leitch
Narození	10. května 1946 (79 let); Glasgow, Skotsko
Žánry	folk rock, psychedelický folk
Nástroje	harmonika, kytara, klavír
Aktivní roky	1965–dosud
Významná díla	Catch the Wind
Ocenění	Rock and Roll Hall of Fame (2012)
Manžel(ka)	Linda Lawrence (od 1970)
Děti	Donovan Leitch; Ione Skye; Julian Jones; Astrella Celeste; Oriole Leitch
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Donovan Phillip Leitch (* 10. května 1946) je skotský zpěvák a básník.

Narodil se v Glasgow, ale v roce 1956 se přestěhoval do Anglie. Do svých zhruba 15 let byl bezproblémové dítě, kolem tohoto roku začal utíkat z domova.

Se zpíváním začínal v klubech, kde se doprovázel na kytaru a foukací harmoniku, tam byl také objeven pro nahrávací studia a stal se velmi populárním.

V r. 1970 se zcela nečekaně usadil na britském venkově, kde se i oženil. Své hudební aktivity značně omezil, zaměřil se na tvorbu dětských písní. Do povědomí se vrátil roku 1996 albem Sutras. Koncertuje sporadicky a když už, tak pouze na hudebních festivalech či jednorázových akcích.

V roce 1984 vystoupil v Praze v Paláci kultury (Kongresové centrum Praha) na hudební akci Planeta míru, která byla součástí XII. ročníku Festivalu politické písně Sokolov 1984. Jeho píseň To live in peace vyšla spolu s nahrávkami dalších interpretů na desce nazvané Planeta lidí – XII. Ročník Festivalu politické písně Sokolov, kterou vydal Supraphon roku 1985.

Dílo

Jeho texty jsou o větru, lásce, květinách atp. čímž se někdy dostal poměrně blízko k beat generation. Často je označován za britskou obdobu Boba Dylana, přestože instrumentace, vokální prezentace, melodika i textová vyhraněnost obou dvou interpretů se velmi liší.

Jeho nejznámější písní je pravděpodobně Catch the Wind z roku 1965, která jej proslavila. Mezi další hity z 60. let se řadí i např. Colours, Jennifer Juniper, Hurdy Gurdy Man, Sunshine Superman, Atlantis, Mellow Yellow či Goo Goo Barabajagal (Love Is Hot). Již od počátků se nebál experimentovat s elektrickými nástroji. Od roku 1966 výrazně ovlivněn indickou hudbou i filozofií, jež se projevily jak v jeho hudbě, tak i životním stylu. Příznivec buddhismu.

Diskografie

What's Bin Did and What's Bin Hid / v USA pod názvem Catch the Wind
Fairytale – 1965
Sunshine Superman – 1966
Mellow Yellow – 1967
A Gift from a Flower to a Garden – 1967
Donovan in Concert – 1968
The Hurdy Gurdy Man – 1968
Barabajagal – 1969
Open Road – 1970
H.M.S. Donovan – 1971
Cosmic Wheels – 1973
Live in Japan: Spring Tour 1973 – 1973
Essence to Essence – 1973
7-Tease – 1974
Slow Down World – 1976
Donovan – 1977
Neutronica – 1980
Love Is Only Feeling – 1981
Lady of the Stars – 1984
Rising / The Classics Live 1990
One Night in Time – 1993
Sutras – 1996
Rising Again – 2001
Greatest Hits Live Vancouver 1986 – 2001
Pied Piper – 2002
Sixty Four – 2004
Brother Sun Sister Moon – 2004
Beat Cafe – 2004

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Donovan na Wikimedia Commons
Donovan Home Page

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)